Radim Rulík po olympijském čtvrtfinále s Kanadou veřejně popsal mechanismus, v němž český tým opakovaně upozorňoval na chyby rozhodčích, a místo nápravy se dočkal ticha. Nyní je to tady zase.
Milán, 18. února 2026, krátce po půlnoci místního času. Česko právě vypadlo z olympiády po prohře 3:4 v prodloužení s Kanadou a Rulík stojí před novináři s výrazem člověka, který se rozhodl překročit obvyklou trenérskou diplomacii. „Co si k nám dovolují, to je pro mě neakceptovatelné,“ říká do mikrofonů. A pokračuje: „Mám z toho pocit, že se Kanady každý bojí, aby náhodou něco nepískli. Tohle pro mě v tomhle ohledu není fér turnaj.“ Nejde o výbuch po jednom zápase. Jde o vyvrcholení frustrace, kterou český realizační tým hromadil celý olympijský turnaj.
Klipy, které nikdo neslyšel
Systém, který Rulík popsal, fungoval jednoduše. Po každém zápase posílal český tým dva až tři videoklipy nepotrestaných zákroků na turnajovou komisi rozhodčích, respektive supervizora. Konkrétně zmiňoval krosček na Davida Pastrňáka v utkání proti Dánsku a neodpískaný zákrok na Martina Nečase v úniku právě proti Kanadě. Odpovědi přicházely, a to je na celé věci nejpozoruhodnější. Supervizor podle Rulíka na klipy reagoval ve smyslu „ano, máte pravdu“. Jenže žádný viditelný posun nenastal. Metr zůstával stejný, nebo se podle českého vnímání ještě zpřísnil tam, kde to bolelo.
Důležitý detail: podněty nesměřovaly na Český svaz ledního hokeje, ale přímo do mezinárodní rozhodcovské struktury. Olympijský turnaj v Miláně totiž IIHF předem nastavila jako akci se sdílenými rozhodčími IIHF a NHL, směsí rozhodčích z NHL a evropských soutěží. Právě tuto kombinaci Rulík kritizoval slovy, že každý „píská jiným metrem“.
Čtvrtfinále, které přeteklo
Zápas Kanada–Česko řídili hlavní rozhodčí Mikael Holm a Chris Rooney. Češi v něm prohrávali, dotáhli se, gól Ondřeje Paláta na 3:2 padl při hře v šesti, což ČTK připomněla jako moment, kdy naopak rozhodčí přehlédli situaci ve prospěch českého týmu. Příběh tedy nebyl černobílý. Ale pro Rulíka šlo o poslední kapku v sérii zápasů, kde měl pocit, že systém stížností funguje jako jednosměrná ulice: vstup přijme, výstup nevygeneruje.
Odvetné chování rozhodčích, tedy cílené zpřísnění po stížnostech, v dostupných zdrojích prokázané není. Co je doložitelné, je Rulíkova interpretace: mechanismus, který chyby uznal, ale jejich důsledky v dalším průběhu turnaje neopravil. Rozdíl mezi prokázanou odvetou a trenérovým dojmem je zásadní. Rulík ho ale formuloval natolik ostře, že překročil běžný standard opatrných polooficiálních výhrad.
Den poté: zpátečka
O den později, po návratu do Česka, Rulík veřejnou debatu o rozhodčích sám uzavřel. „V tomhle složení už se nesejdeme, nechali jsme tam všechno,“ řekl pro TN.cz a dal najevo, že se k tématu vracet nechce. Eskalace trvala necelých čtyřiadvacet hodin. Veřejně oznámené disciplinární řízení IIHF za jeho výroky se v dostupných zdrojích nepodařilo dohledat, což neznamená, že nehrozilo. Disciplinární rámec IIHF umožňuje od varování přes pokutu až po suspendaci.
Květen 2026: jiný turnaj, stejný nerv
Na probíhajícím mistrovství světa se téma vrátilo v nové podobě. Po prohře se Slovinskem 16. května Rulík reklamoval podkopnutí před rozhodujícím gólem v prodloužení. Ale pozor, jde o jiné rozhodcovské prostředí. IIHF pro MS 2026 zveřejnila vlastní seznam šestnácti hlavních a šestnácti čárových rozhodčích, bez sdíleného modelu s NHL. Český tým na turnaj sportovně zareagoval výhrou 4:3 nad Švédskem a k 19. květnu drží druhé místo ve skupině B se sedmi body. Pozice zůstává silná.
Rulíkův únorový výpad nebyl jen emocí po vyřazení. Byl veřejným pojmenováním systému, který stížnosti přijímal, uznával, a nechal je zmizet bez stopy. Jestli to byl odvážný krok, nebo zbytečné pálení mostů, ukáže až to, jak se rozhodčí budou chovat k českému týmu na dalších velkých turnajích.
PŘEČTENÍ: 6465
