Šest zápasů stopka, třetí vyloučení v sezoně a slova legendy, která rezonují víc než verdikt disciplinárky. Antonín Panenka má o Tomáši Chorém jasno.
9. května 2026 udeřil Tomáš Chorý loktem do obličeje sparťana Asgera Sörensena. Červená přišla až po zásahu videa, ale následky se šíří dodnes. Disciplinární komise LFA útočníkovi Slavie vyměřila šestizápasový trest a výslovně přihlédla k recidivě, Chorý řešil přímé vyloučení před komisí už potřetí v jedné sezoně. Antonín Panenka, ikona československého fotbalu, na to reagoval po svém: podle něj Chorý do reprezentace nepatří, protože se neovládá a podobný exces zopakuje. Jenže vedení národního týmu vidí věc jinak. A právě v tom střetu se láme příběh, který přesahuje jeden loket v derby.
Tři vyloučení, jeden vzorec
Předseda disciplinární komise LFA Jiří Matzner popsal derby jako jeden z nejzávažnějších a nejzavrženíhodnějších momentů v historii českého ligového fotbalu. U Chorého konkrétně zdůraznil, že zákrok nebyl náhodný a přímo ohrožoval zdraví soupeře.
Není to poprvé. V srpnu 2025 dostal Chorý šest zápasů za úder do rozkroku brankáře Slovácka. V dubnu 2026 se řešilo údajné plivnutí na soupeře. A teď loket do Sörensenovy hlavy. Tři případy, jedna sezóna, jeden hráč. Komise to při vyměřování trestu vzala v úvahu, šest soutěžních zápasů je výrazně víc než tři, které za nesportovní chování a vulgární pokřikování z lavičky dostal spoluhráč Matěj Douděra. Nešlo o stejnou situaci, jak se občas zjednodušuje. Chorý ublížil fyzicky, Douděra slovně.
Slavia zareagovala tvrdě. Předseda představenstva Jaroslav Tvrdík se za události derby veřejně omluvil a oba hráče klub odsunul z mistrovského kádru. Interní signál byl jasný: tohle si nemůžete dovolit.
Panenka versus reprezentační štáb
Panenkův ostrý soud, že se Chorý neovládá a kravinu udělá znovu, vychází z logiky, kterou disciplinární data potvrzují. Tři přímá vyloučení za jednu sezonu opravdu nejsou běžná. Jenže Panenka nemá hlas v nominační komisi. Má hlas v české fotbalové veřejnosti, a ten je hlasitý.
Na druhé straně stojí lidé, kteří o nominaci skutečně rozhodují. Sportovní ředitel Pavel Nedvěd přiznal, že ho Chorý „fakt naštval“, ale nakonec pro jeho zařazení do širší nominace na mistrovství světa zvedl ruku. Důvod? „V reprezentaci se Chorý i Douděra vždy chovali perfektně,“ řekl Nedvěd pro iSport. Trenér Miroslav Koubek šel ještě dál: s rozhodnutím Slavie se neztotožňuje, kopírovat klubový trest by podle něj byl těžký zásah do kabiny a jeden trest stačí. Za oběma hráči prý stojí i reprezentační spoluhráči.
Vzniká tak paradox. Klub přitvrdil, disciplinárka přitvrdila, legenda českého fotbalu volá po vyřazení, a reprezentace drží kurz.
Kde se láme skutečný spor
Jádro debaty není o jednom loktu. Je o principu: má reprezentace hráče posuzovat výhradně podle toho, jak se chová v národním dresu, nebo brát v potaz i opakované klubové excesy?
Koubkova linie je pragmatická. Chorý je útočník, kterého český fotbal na mistrovství světa potřebuje. V reprezentaci problémy nedělal. Trestat ho dvakrát za totéž by podle trenéra bylo nespravedlivé a destruktivní pro chemii týmu.
Panenkova linie je principiální. Hráč, který se třikrát za sezonu neovládl natolik, že skončil před disciplinárkou, představuje riziko. A na největším turnaji je cena za takové riziko nejvyšší.
Podle nás má pravdu každý, jen v jiné rovině. Koubek řeší sportovní realitu nadcházejícího šampionátu. Panenka řeší to, co by reprezentace měla symbolizovat. Problém je, že český fotbal si v jedné kauze testuje obě hranice najednou: hranici sportovní užitečnosti i hranici toho, co je ještě reprezentovatelné.
Hodiny tikají
Vedení reprezentace naznačilo přesný harmonogram. Kolem 21. května 2026 chce oznámit nominaci na pražský kemp, po přípravném utkání s Kosovem má následovat finální šestadvacítka na mistrovství světa. Do té doby musí Nedvěd s Koubkem rozhodnout, jestli Chorého sportovní přínos převáží reputační zátěž.
První část šestizápasového trestu si Chorý odpykal proti Jablonci. Zbytek stopky se týká soutěžních zápasů, takže na reprezentační srazy formálně nedopadá. Prakticky to znamená, že může nastoupit za národní tým, zatímco za Slavii hrát nesmí. I to živí pocit nespravedlnosti, který Panenkova slova artikulují.
Za dva týdny padne verdikt, který žádný Panenkův rozhovor neovlivní. Ale otázka, kterou položil, zůstane viset nad českým fotbalem i potom, protože příští Chorého exces je podle disciplinárních dat spíš otázkou kdy než jestli.
