Česká tenistka Barbora Krejčíková vstupovala do roku 2025 jako devátá hráčka světa. O půl roku později jí žebříček ukázal číslo 80.
Wimbledonská šampionka, bývalá světová dvojka, držitelka dvou grandslamových titulů. A přesto tenistka, která od února 2024 nedokáže odehrát víc než pár turnajů v kuse, aniž by ji zastavila záda, stehno nebo vyčerpání. Příběh Krejčíkové posledních dvou let není příběhem konce kariéry. Je to příběh kariéry rozbité na kusy: zdraví jí nebere kvalitu ani odhodlání, ale možnost navázat formu a udržet rytmus, který elitní tenis vyžaduje.
Kde to začalo: únor 2024 a pět ztracených měsíců
Kořeny problému sahají do zimy 2024. V únoru odstoupila z turnaje v Dauhá kvůli zranění zad. O měsíc později ji v Miami zastavila nemoc. WTA později shrnula celé období od února do června 2024 jednou větou: za pět měsíců vyhrála pouhé tři zápasy, převážně kvůli problémům se zády. Teprve v červenci, na trávě, se vrátila do formy natolik, že na Wimbledonu 2024 došla až k titulu. Ten triumf ale zakryl to, co se pod povrchem dělo: záda nebyla v pořádku a vleklé potíže zkrátily i závěr sezony 2024.
Rok 2025: půl roku bez tenisu
Sezona 2025 měla být obhajobou. Místo toho začala odhláškou. V lednu Krejčíková oznámila, že zranění zad z konce předchozího roku stále není doléčené, a vynechala Australian Open. V únoru přišla další rána: odstoupení z Indian Wells i Miami. WTA už v té době hovořila o poranění páteře.
Na kurt se vrátila až 18. května ve Štrasburku, po více než šesti měsících nucené pauzy. Sama řekla, že hledá rytmus, ne výsledky. Jenže elitní tenis čekat neumí. Body z loňských úspěchů odpadávaly, žebříček se řítil dolů a kalendář se krátil.
Wimbledon 2025: bolestivá obhajoba
Na trávě přišla další komplikace: v Eastbourne odstoupila kvůli pravému stehnu. Přesto se postavila na start Wimbledonu jako obhájkyně titulu. Pátého července proti Emmě Navarrové ukázala, co v ní pořád je: vedla 6:2 a v druhém setu měla brejk. Pak ale přišel zlom. Energie zmizela. Mezi výměnami se ohýbala v pase, na kurt přišel lékař a kontroloval jí krevní tlak i puls. Reuters o ní psal jako o nemocné šampionce. Zápas dohrála, ale prohrála. A s porážkou odešly i poslední body za loňský titul.
Výsledek v žebříčku byl drtivý:
- 13. ledna 2025 — 9. místo
- 30. června 2025 — 16. místo
- 28. července 2025 — 80. místo
Propad o více než sedmdesát míst za půl roku. Ne kvůli špatné formě, ale kvůli turnajům, které nikdy neodehrála.
Pomalé šplhání zpět a další stopka
Na podzim 2025 se Krejčíková vrátila k pravidelné zátěži a výsledky přišly rychle. Do konce roku se vyšplhala zpět na 65. místo, v nejlepším momentě dokonce na 32. pozici. Důkaz, že kvalita nikam nezmizela. Problém je jinde: v nemožnosti udržet souvislou zátěž dost dlouho na to, aby se žebříčkové postavení stabilizovalo.
A rok 2026? Začal nadějně, v Dubaji vyhrála zápas v hlavním losu turnaje WTA 1000. Pak ale přišlo další odstoupení, tentokrát kvůli levému stehnu. K 20. dubnu 2026 je na 52. místě světa, mimo zónu grandslamového nasazení, které pokrývá jen 32 hráček.
Co jí zdraví skutečně bere
Krejčíková neztratila úder, taktiku ani vůli. Ztratila něco, co se v tenise nedá koupit zpětně: kontinuitu. Každý návrat znamená nový rozjezd, každý rozjezd nese riziko dalšího zranění a každá pauza smaže body, které předtím pracně nasbírala. Je to spirála, ze které se dá vymanit jedině delším obdobím bez bolesti.
Čtyřiatřicetileté tenistce s jejím talentem stačí pár zdravých měsíců v řadě, aby se vrátila do první třicítky. Otázka není, jestli na to má. Otázka je, jestli jí to tělo dovolí.
