Adam Wilkie opustil kariéru v marketingu, vrátil se po více než dekádě do bazénu a dal si rok na to, aby zaplaval 200 metrů prsa rychleji než jeho otec na olympiádě v Montrealu.
David Wilkie zemřel 22. května 2024 po boji s rakovinou. Odešel jako jediný britský plavec, který na olympijských hrách v Montrealu 24. července 1976 vyhrál zlato na 200 metrů prsa časem 2:15.11, tehdy světovým rekordem. Jeho syn Adam, bývalý senior global brand manager ve firmě Bulldog Skincare, se po otcově smrti vrátil do vody poprvé po více než deseti letech. A rozhodl se pro něco, co sám označuje za šílené: během jednoho roku se dostat na otcův čas a zároveň vybrat 215 tisíc liber pro charitu SportsAid, která podporuje mladé britské sportovce. Projekt pojmenoval In My Father’s Lane.
Čas z roku 1976, který pořád stačí na elitu
Davidových 2:15.11 dávno není světovým rekordem. Ten drží od července 2023 čínský plavec Qin Haiyang s časem 2:05.48. Rozdíl činí 9,63 sekundy, v plavání propast. Jenže pohled z druhé strany je stejně výmluvný: mužský vstupní limit pro Aquatics GB Championships 2026 na stejné trati je 2:26.80. Davidův padesát let starý olympijský čas je o 11,69 sekundy rychlejší než práh, pod který se dnes musí dostat britský plavec, aby se vůbec kvalifikoval na domácí šampionát.
Jinými slovy, nejde o žádný retro kuriózní výkon. I v sezoně 2026 by Davidových 2:15.11 znamenalo plavání výrazně nad úrovní běžného národního finalisty.
Co Adam obětoval a co získal
Adam odstartoval projekt 18. dubna 2026 na Aquatics GB Swimming Championships s tím, že finální pokus přijde v dubnu 2027. Mezi tím leží rok plného tréninku: šest až osm plaveckých jednotek týdně, profesionální trenér, přístup ke sportovní vědě a elitním tréninkovým centrům díky podpoře Aquatics GB. Sám to pro The Independent popsal jako vše prostupující režim, který vedle sebe nesnese korporátní práci na plný úvazek.
Paradox celého příběhu je osobní. Adam se jako dítě bál hluboké vody. Nikdy nešel cestou elitního plavce, ve škole plaval jen rekreačně, pak na bazén na víc než deset let zapomněl. Teprve otcova smrt ho přivedla zpátky. Voda se pro něj stala způsobem, jak zpracovat smutek, a otcův čas nejpřímější metrikou, jak se k němu přiblížit.
Propast mezi geny a elitním výkonem
Veřejně dostupný oficiální osobní rekord Adama na 200 metrů prsa zatím neexistuje. Na startovní listině mužské dvoustovky prsařů na letošním britském šampionátu jeho jméno nefiguruje. Výchozí benchmark, od kterého se bude odpočítávat, teprve přijde.
A právě tady je jádro celé výzvy. Adam sdílí s otcem genetickou výbavu, ale ne dvacet let systematického tréninku, který Davida dovedl ke zlatu. Mezi dobrou kondicí třicátníka a olympijským časem leží propast, kterou rok práce nemusí překlenout. Podle nás ale může udělat něco cennějšího: přesně změřit, jak obrovský Davidův výkon z Montrealu ve skutečnosti byl. Každá sekunda, o kterou se Adam ke 2:15.11 nepřiblíží, je důkazem otcovy výjimečnosti.
Víc než rekord
Celý projekt má i charitativní rozměr. Prostřednictvím ověřené stránky na JustGiving Adam vybírá peníze pro SportsAid, organizaci, která pomáhá mladým britským sportovcům v rané fázi kariéry. Cílová částka 215 000 liber odkazuje přímo na otcův čas 2:15. Sbírka poběží do konce dubna 2027 a po spuštění evidovala desítky dárců.
SportsAid z výzvy udělal ústřední příběh svého ročníku, Aquatics GB poskytl zázemí i mediální platformu. Kritické hlasy ve veřejném prostoru prakticky nezaznívají, motiv „je to šílené“ přichází hlavně od Adama samotného, který opakuje, že i jeho otec by věděl, jak nereálně to zní.
Rok v bazénu ukáže číslo. Ale i kdyby Adam doplaval o dvacet sekund pomaleji, projekt už teď funguje jako nejpřesnější měřítko toho, co David Wilkie v létě 1976 dokázal.
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 4012
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 9249
