Dlouho se nemohl rozhodnout mezi hokejem a fotbalem. Nakonec zůstal věrný brance na ledě, kterou opustil až po čtyřicítce.
Osmdesátky už se bohužel nedožil. Slavný kladenský brankář Miroslav Termer odešel před třemi lety do hokejového nebe. Hokej miloval tak moc, že veškerý volný čas trávil i po skončení kariéry na zimním stadionu. Trénoval. „Skončil jsem, myslím, že bych mohl pokračovat, ale jaksi nebyl zájem,“ utrousil trochu zklamaně v rozhovoru pro Hokej. To mu bylo osmašedesát.
Termer chytal i v Košicích
Že bude brankářem věděl od malička. V mládežnických letech dokonce provozoval oba sporty zároveň a byl na vynikající úrovni. Ve fotbale si připsal i několik startů v juniorském nároďáku. O tom, který sport si nakonec vybere, se rozhodlo až na vojně. Narukoval do Litoměřic a v sezoně 1960-61 s ní vyhrál druhou ligu. Další rok pak Termer odchytal v Košicích. Následoval návrat domů, do Kladna.
10 a půl hodiny jsme dnes v Síni slávy českého hokeje natáčeli s kladenskými legendami.
Na snímku: Jan Neliba, Milan Nový, František Pospíšil, Otakar Vejvoda st., autor, Miroslav Termer a František Kaberle st.
5x mistři 1975-78 a 1980.
Plánované dokončení dokumentu 2022. pic.twitter.com/QVLIopLldb— Robert Záruba (@robertzaruba) June 30, 2020
Tam vydržel dlouhých patnáct sezon. S Poldi Kladno získal i čtyři mistrovské tituly. Pohár pro vítěze nejvyšší domácí soutěže pozvedl nad hlavu v letech 1975, 1976, 1977 a 1978. V roce 1972 slavil bronz. Termer zasáhl za Kladno do 341 zápasů, měl 152 výher a 19 čistých kont. Stejně jako všichni tehdejší brankáři začínal bez masky, což je podle SportyŽivě dnes něco nepředstavitelného.
Do kabiny chodily vzkazy
Jeho obličej si zažil své. Šití bylo takřka na denním pořádku. Měl vylámané zuby a také zlomený nos. Jeho maminka prý kvůli tomu byla přímo na stadionu jen jednou. Až později mu obličej pokrývala maska, která se odlévala přímo na obličeji brankáře ze sádry. Maska se pak vyráběla z pryskyřice, která se nanášela v jednotlivých vrstvách. Otvory na oči si pak údajně vyřezával sám Termer.
Oblékl si i reprezentační dres. V té době měl ale obrovskou konkurenci. Jména jako Jiří Holeček nebo Vladimír Dzurilla není třeba dlouho představovat. Za reprezentaci si tak dle rešerše redakce SportyŽivě připsal jen čtyři starty. V Kladně skončil v roce 1978. V dokumentu České televize, který připravil Robert Záruba, okomentoval vítězný – na dnešní dobu dost otřesný – rituál. Hráči tehdy pojídali psy. I proto se tehdejšímu týmu říkalo kladenští psi. „Dokonce pak z toho byla aféra, protože si stěžoval herec Martin Růžek. Pak nám do kabiny chodily vzkazy, jak můžeme jíst čtyřnohé miláčky,“ řekl Termer, který se bohužel finální verze dokumentu nazvaného Rytíři paní Poldi nedožil.